POST-IT - POST-I-NOOR last minute attack!

Pondeli 7.9.09

Probouzim se asi ve tri hodiny rano a jdu na recepci koupit vodu, abych mohl zapit prasek, kterym hodlam zmirnit bolest zubu, ale taky bolest hlavy, o kterou se postarala vcerejsi notna davka slivovice.

Polykam prasek a opet uleham. Vstavam neco kolem paty hodiny ranni a sprchuju se. V sest uz vstava i Hanina s Vitkem a jdeme na hotelovou terasu neco posnidat. Venku je zatazeno a prsi. Snidani vsak nestihame, a tak nam ji ochotne zabali s sebou. Pred hotelem uz na nas totiz ceka minibus a my naskakujeme dovnitr. Microbus se s nami propleta mestem a my jen valime oci na to jak se zde jezdi a bydli. Vsude kolem jsou male pribytky postaveny snad ze vseho moznyho co je kolem. Po 10-15 minutach jizdy zastavujeme u mola, kde kotvi nase barka. Nasedame. Je nas v lodi asi 15, ale jen 5 belochu. Vyrazime po uplne hnedy rece na paradni plavbu, pri ktery se nestihame rozhlizet napravo nalevo. Proplouvame kolem vesnic v dzungli nebo podel ryzovych policek, je to zazitek. Po hodine cesty nas kapitan navadi s lodi do labyrintu krovisek a my chte nechte musime zatahnout plachty na bocich lode, aby nas krovi neposlehalo. Z tohoto bludiste se po zhruba pulhodce vymotame, aby nase plavba nabrala uplne novy rozmer. Zaciname totiz proplouvat vesnicemi na vode. Plovouci domy, do kterych je videt, jsou proste, nic mene televize a domaci stereo nechybeji snad v zadnem z nich. Stale nechapu jak tady ziskavaji energii. Obyvatele vesnic nam nadsene mavaji a my neprestavame mackat spouste fotaku. Tyto vesnice maji sve skoly, ale i policejni stanici. Zhruba v puli plavby nam kapitan zastavi v jedne takove vesnici na kratke obcerstveni. Zapijim snad sedmy brufen a doufam, ze se bolest zubu zmirni. Po obcerstveni se pluje dal. Plavbu nam spestruji obcasne male barky, ktere si nas odchytnou a vrazi nasemu kapitanovi postu s penezi - v tu ranu je z kapitana listonos. S postupem casu pomalu ubyva i nasich spolucestujicich, ty si totiz pomoci mobilu v predstihu zavolaji domu, aby je jejich rodiny prislusnik v jejich plovouci vesnici nabral na malou lodku a dopadloval si s nim domu do chatrce. Posledni vesnice je opravdu rozlehla a my v ni vidime doslova splet ricnich ulic a prave zde nas opousteji posledni spolucestujici. Lod pote vyplouva na otevrenou vodni plochu, ktera jiz patri jezeru Tonle Sap a ja konecne usinam.

Celou cestu jsem diky zubni bolesti doslova protrpel, a tak se nase rada usnese, ze na pevnine navstivim zubniho odbornika. Se zblaznim, tolik let nejdu k zubari a nakonec me dostane nejakej kambodzskej kovar.

Probouzi me ruch pristavu v Siem Reapu. Jakmile lod prirazi, vtrhne na jeji palubu hejno tuk tukaru s nadepsanimi cedulkami s cenou za odvoz. Jsou doslova jako vosy. Dohadujeme se s jednim, ze nas vsechny tri vezme do mesta za jeden dolar, coz taky znacne divokou a nebezpecnou jizdou cini. Ubytovavame se v nadhernem hotelu, kde si vsak jen odhodime bagaz a alou k zubari. Chceme jet do kralovske nemocnice, protoze v pruvodci psali, ze ma vcelku slusnou uroven. Domlouvame se tedy s nasim driverem, aby nas k ni priblizil. Souhlasi, nicmene nas odvazi k zubari ve meste s ordinaci, do ktere je normalne videt z ulice. Zdesenim se mi podlamuji kolena! Vchazime dovnitr a Hanca se zacina domlouvat s doktorem. Navrhujeme doktorovi, aby mi zub vytrhl. Doktor souhlasi do chvile, nez se mu rozklepane sesunu do kresla. Zub se trhat nebude, doktor mi zub vycisti a nasledne jej zaplacne jakousi (pry jeho) medicinou, ktera mi ma zmirnit bolest. Platim 15 dolarku a odchazim s radosti ze ziju. Zub opravdu dava pokoj a moje nalada rychle stoupa. Rozmenujeme dolary za riely a jdeme se brouzdat mestem.