| KAMBODŽSKÉ DENÍKY - ČÁST I. |
| Čtvrtek, 03 Září 2009 20:03 |
|
Ctvrtek 3.9.09 20:00. Tak a je to tady, zvonek zvoni a ja do domovniho telefonu zkousim prizvuk vietnamskeho trhovce. Ze zdola mi stejnym tonem odpovida Vitek: "topry, ty mne pustila nahoru". Jo jo, tak uz to opravdu zacina. Moje prvni a vysnena cesta za dobrodruzstvim muze zacit. Jedinym stinem na vsem co se chysta je, ze mne vcera chytl zub a jelikoz jsem flink, zadnej zubar mi ambulantne nepomuze. To znamena, ze pojedeme do Asie v doufani, ze to s tim zubem najak pomoci ruzovejch tablet prezijeme.
Do Bangkoku priletame po desetihodinovem letu, vse od pristani po odbaveni probiha v poradku a my tak muzeme naplno dostat ranu od praveho tropickoho pocasi. Na letisti se pred taxiky setkavame s Galem. Gal je Izraelec, ktery by ale mohl z fleku obsadit roly Mr. Bergera v muzikalu Vlasy. Gal je CESTOVATEL. Sedame spolecne do taxiku a jedeme smer Khaosan road. Taxikar fnuka, brumla si pod fousy, jezdi na cervenou a prejizdi neustale z pruhu do pruhu. Konecne stoji pred Khaosan rd. Zacina hadka o placeni, pri ktere kvapem vyhazujeme veci z taxiku a rozchazime se s cenou 13USD. [Taxikar je hrube nespokojen.] Vbihame do Khaosan rd. obtezkani zavazadly. V tuto chvili se Gal ukaze jako zkuseny svetobeznik, chyta prvniho neasiata a zjistuje, kde bychom mohli prenocovat. Z typka se vyklube Yousef [dobrodruh z Maroka]. Tenhle megaochotnej zlatetej klucina nas bez uhony provazi hejnem nahanecu a lacinejch, ale peknejch holek az ke guest hostu. Ubytovani pripomina betonovou zemljanku bez oken, ale za to s vetrakem. Po ubytovaci procedure najednou jistujeme, ze se BKG pomalu probouzi do novyho rana. Nase unava je ta tam a tak se rozhodneme nejit spat a vyrazime do rannich ulic. BKG v sedm rano se zda jako v celku klidny mesto. Lide se probouzeji a zacina se kourit z panvi a kotliku. My temto nastraham prozatim odolavame, jelikoz mame pred sebou ukol ze vsech nejdulezitejsi. Musime vybrat nejakou cestovku, ktera by nas letadlem za temer ctyry tydny svedla dopravit zpet z Hociminova mesta do BKG. Chytame svuj prvni Tuk-tuk a uz si to frcime tak, jak je zrejme v teto zemi zvykem - chodec nechodec, cervena necervena. Zivi a zdravi vbihame do cestovky a svete zbor se, za patnact minut svirame v ruce zpatecni letenky. Odmenou za splneny ukol je nam snidane. Vzhledem k tomu, co je vsude kolem, restauraci rezolutne zavrhujeme a jdeme bastit na chodnik. Hanina voli kure, Vitek jde do ryby a ja jakozto nejvetsi tloustik a jedlik beru polevku s jatry [nevim z ceho] a lehkej masovej mix. Vesele se poustime do jidla, ovsem po par vterinach usmevy na nasich tvarich kameni. Jidla palej jako das, pricemz Vitkova porce je snad z nastrouhanejch ziletek. Stridame si talire mezi sebou a potime chilli z tela ven. Jidlo pali, ale je fajn. Po tomto ocistci vyrazime do mesta za jeho architektonickym dedictvim. Slapem si to BKG, kterej uz zdaleka neni tak klidnej a slunce do nas pece jak zbesily. Postupne obrazime cast stezejnich mist teto metropole. Po celou dobu vsak musime zdatne odolavat nahanecum, kteri zprvu chytre radi nad mapou kde, ze to jsem, ale v zapeti ihned prechazeji na nabidku ruznych sluzeb. Cestou domu trenujeme v trznici smlouvani. Nakonec slevu uhadame jen na veci, ktery stejne nekoupime, oproti tomu koncej v tasce plataky za dobrou, ale plnou cenu. Unaveni vlezeme do sprchy a pote vyrazime na pivko. Zitra na nas ceka cesta na hranice s Kambodzou do Aranyaprthet, kde dame Thajsku na tri tydny sbohem. To je vsak ale uz na dalsi povidani. |
| VIETNAMSKÝ KURÝR - ČÁST I. MEKONG !! |
Pátek 18.9.09 Can Tho. |
| Celý článek... |
